Sportem ke klidu?

Sportem ke zdraví a klidu?

           Ráda jezdím na kole, letní dny v červenci k tomu přímo vybízely. Rozhodli jsme se vydat na výlet do nedalekého města. Vedro sice bylo, ale chystali jsme se na cestu lesem, takže nás počasí neodradilo. Po 10 km jsem přejela kamínek a v tom mi praskl drát v kole. Dále se šlapat dalo velmi obtížně. Děti chtěly dojet alespoň ke slíbené odměně, k restauraci s letní předzahrádkou a občerstevním. I když manžel zuřil, že se dál pokračovat nedá, že měl v plánu celodenní výlet, že se na něj těšil celý víkend a díky mé závadě se dále jet nedá…. Vnímám, že mám více odpočívat, ale jsem neposlušná a nechci zpomalit své životní  tempo. Tak jsme si užili alespoň odměnu. Vanilková zmrzlina s čokoládovou polevou byla výborná. Kluci ještě toužili po kofole. Proč ne. A zpáteční cestu jsme zvládli posilněni sice pomalu a těžce, leč přece.

          Do týdne je kolo opravené, počasí dobré, je škoda zahálet v letních prázdninových dnech doma.

          Proto jsme se vydali na další výlet. Vpředu vůdce tlupy manžel, za ním synové a v závěru já, která se stále kochá okolní krajinou, podívám se na srnku na louce u lesa a ty lípy… paráda… Pomaličku jedu za svým mužstvem. Avšak mé dlouhé tkaničky se rozhodly stávkovat a zamotaly se mi do šlapky. Ještě se mi to nestalo a nezvládla jsem zareagovat. Byla to zrovna levá bota, zasekla se nahoře a já nemohla pohnout nohou ani o centimetr. Kolo se bohužel naklonilo zrovna doleva, takže jsem jen zakřičela, mí tři chlapci a chlapi se otočili a nechápavě se dívali, jak stojím na místě, řvu a řítím se k zemi. Starší syn jen hlesl: „Mamka po 1 kilometru zkolabovala.“ Ještě si stihnu uvědomit, že levá strana souvisí s ženstvím, nekonečné téma na vylepšování a uvědomování.

         Byl to hrozné a směšné zároveň, protože jsem nemohla nic udělat. Jen sledovat, jak padám. Jak jsem si tak ležela v letním horku na zemi a kolo na mně, muž a synové přiběhli ke mně. Zvedli si mě ze země a já zjistila, že nic zlomeného nemám. Naštěstí jsem se jen odřela, nestalo se mi nic. Zajímavá zkušenost. Manžel jen kroutí hlavou, něco takového ještě nezažil a to najel už asi 15000 km. Já asi tak 250. Ještě štěstí, že jsme jeli po klidné, vesnické silnici.

     A tak dnes večer… léto neléto, pojedu raději na rotopedu. Nebo že bych pro změnu zkusila být chvilku v klidu? :o)