Děti

Úžasná kapitolka, děti. Děti jsou dar od Boha, děti jsou světlo do našeho života. Přinášejí nám nové pohledy a vhledy na vše, co my už máme dávno zažité. Děti jsou láska, děti nás neochvějně milují, děti nám věří naprosto všechno. Děti dají své pocity a emoce okamžitě najevo. Hned se dožadují všeho, co touží v dané chvíli mít …. Chtějí pozornost rodičů…. Tak křičí … mami, tati, jsem tady, milujte mne. Děti chtějí naši lásku.

Jak bychom chtěli i my dospělí někdy křičet, pro nás šťastnější, kteří ještě máme rodiče ….  Mami, tati tak mě miluj takovou/takového jaký jsem a nekritizuj mne a neraď mi pořád, jak se mám chovat. Jsem tebou, jsem tvůj pokračovatel, tak proč se ti teď nelíbím a hledáš na mne chyby. Tak proč my dospělí hledáme na svých dětech chyby, proč  je poučujeme a radíme jim, co a jak mají dělat a říkáme „to bude pro tebe nejlepší …“. Vždyť každá duše sama nejlíp ví, co má dělat a co je pro ni to nejlepší.

Milujme svoje děti, milujme všechny děti, tak jako ony milují nás a kráčejme vedle nich jako rovnocenní partneři a naslouchejme jim. V dětech září světlo Boží lásky a neztratily napojení na zdroj. Naslouchejte a budete překvapeni, jak úžasné a jednoduché jsou jejich myšlenky, které mohou pomoci i nám v našem životě. Zamysleme se nad sebou, co děláme špatně, vždyť děti jsou nám nejblíže a nezaujatě vidí to, co není  v souladu s naší duší. Věřme dětem a naslouchejme jim. Všechny nás to posune na naší cestě. Jsou naše, jsou pokračovatelem našeho rodu, našich rodových tradic, na které můžeme  navázat. Bez nás by tu nebyly, bez naší lásky partnerské ….

A ať se mnou souhlasíte, či ne, já jsem přesvědčena o tom, že skrze nás k nám přicházejí naši učitelé. Tak se pojďme pilně učit a naslouchejme jim.

Já tímto z celého srdce děkuji za svoji dceru Veroniku, která mne svým úžasným chováním i slovem několikrát posunula výš na mojí cestě. Děkuji také za ni, protože je to to nejúžasnější, co mi Bůh do života poslal,  když  se narodila, tak mi přišla myšlenka, jak jsem vůbec bez ní mohla žít….