Proč nebýt sám sebou

Všichni se snažíme dělat lepšími, než jsme. Jsem přesvědčena o tom, že podvědomě každý z nás se chce před tím druhým (s tím, s kým právě hovoří) dělat lepším než je. Už kolikrát jsem přemýšlela, co nás k tomu všechny vede. Snaha se zalíbit, snaha o to, aby dotyčná osoba, se kterou mluvíme, mne dále nepomlouvala a říkala: ano, tu znám ta je fajn, ta je dobrá…. Ale nač mi to ve finále bude? Proč mám být dobrá a fajn, když se třeba ani sama tak necítím? Vždyť je to vlastně úplně jedno, kdo si co o nás myslí. Důležité je být vždy sám sebou a projevit se tak, jak to cítím a ne tak, jak si to druhý přeje.

Já jsem ve znamení Střelce a většina Střelců mi dá jistě za pravdu, že my si svoje znamení plně zasloužíme, obzvláště v tom, že slova jsou rychlejší než myšlenka. Než si vůbec uvědomíme, co říkáme, je to venku a kolikrát je malér na světě. Lidi co nás znají, nás již berou takové, jací jsme, a proto by bylo úžasné, aby se každý z nás bral takový, jaký je. Abychom si více věřili,  měli se rádi a říkali jen to, s čím sami souzníme, a ne to, co si ti druzí přejí slyšet. Věřit si, věřit tomu za čím celý život jdeme. Věřit v pravdu, lásku a dobro. Zdravě soucítit s ostatními bytostmi na této planetě a mít rád vše živé i neživé. Pokud to ale kdokoliv z nás cítí jinak a má svoji jinou pravdu, tak právě teď nastal čas postavit se sám za sebe a hlavně se nebát být sám sebou a nenechat se ovlivňovat ničím a nikým, vždyť pak už bychom to ani nebyli my, nebyla bych to já, ale někdo jiný, někdo takový, jakého chtějí ostatní vidět.

Buďme sami sebou a věřme si – odměnou nám bude SVOBODA!  Svoboda slov, svoboda myšlenek, svoboda konání i lásky.

Vše krásné přichází potichu a bez fanfár.

S láskou Zdenča