Marcelka z hor
Marcelka z hor, která se neustále směje, pomáhá lidem na cestě k duchovnímu uzdravení a poznání pravdy:
Sedmileté holčičky se ptal soused, proč nechodí do kostela. Holčička odpověděla: „Proč bych chodila, když mám Krista u sebe v srdci?“ Marcelka z hor začíná vyprávět a odpovídat na naše otázky o životě na sobotním setkání ve Vysokém Mýtě. Dotazy neberou konce, týkají se našich strachů, důvěry, partnerství, zdraví. Marcelku, která přijela z Malé Fatry, si k našemu překvapení přijeli poslechnout lidé i z větší vzdálenosti ze všech směrů, z Prahy, Brna, Olomouce, Náchoda…
“Mám odejít od manžela?“ Marcelka se usměje: „Proč bys to dělala? Proč měnit partnera? Stejně je to jen o tobě. A pokud odejde on, to je jeho problém.“
Vraťte se k sobě. To je jediná možná cesta.
A to je odpověď na více otázek. Nikdo jiný nás šťastnou/šťastným neudělá, to můžeme jen my sami, návratem sami k sobě, do našeho nitra. Našim úkolem je stát se šťastným člověkem.
Přitahujeme k sobě podobné. Jako agresivní myslivec, který střílel po všem, co potkal v lese. Jednou vyrazil beze zbraně a v horách na Koštúrech potkal medvěda. Rychle vylezl na strom a rozhněvaný medvěd řval a řádil pod stromem. Po hodině s řevem odešel. Agresivní člověk si „přitáhl“ agresivní reakci. Boj vyvolává další boj.
„Takže pokud cítíte, že chcete bojovat proti…. třeba kácení deštných pralesů, tak můžete, ale je to k zamyšlení.“
Mluvíme o iluzi tohoto světa, o důvěře v život, o výchově dětí. Jsou minulé životy nebo je jen jedno velké Teď?
Co zdraví blízkých osob – „Proč se nezeptá tatínek?“ Máme věřit třeba numerologii, horoskopům… výživovým poradcům? „ Vy sami sobě věřte, nikdo vám nemůže říct, jak máte žít, ani nějaká Marcela.“ (smích) „ Ale pokud chcete, samozřejmě můžete dělat co chcete, jak to cítíte.“
Marcelka se smála jako zurčící potůček, její smích je nakažlivý, za chvilku se směje celý sál.
Je zrychlený čas? „ Ne, to si jen vytváříte tlak sami na sebe. Máte to v hlavě.“
Po přestávce začíná tichá meditace na židličce naproti Marcelce. Slečna v první řadě dostává záchvat smíchu a nemůže přestat. Postupně se přidává více lidí. Je to osvobozující, takhle se smát. Slečna se směje a směje, vydržela asi hodinu.:o)
Manažer Vlado měl konflikt s kolegou. Na víkend jel na Koštúry do chaloupky za Marcelkou a Romkem. Na zpáteční cestě se Vlado smál a smál. V pondělí vrazil rozhněvaný kolega do jeho kanceláře a začal mu cosi vyčítat. Vlado dostal nečekaně záchvat smíchu a nemohl přestat. Přišlo mu to všechno tak směšné, proč se hádají? Kolega byl v šoku, ale pak se začal smát taky. Tomu říkám mírové řešení konfliktů. :o)
Po setkání cítím klid, vyrovnání, tichou radost a spokojenost. Máme s přáteli pocit, že máme vyprázdněnou mysl, že nic nevíme a nejlepší na tom je, že je nám to jedno.
Marcelka:
„Tíží vás obsah mysli. Kdybyste měli hlavu prázdnou, byl by nějaký problém? Obsah mysli se v člověku stále promílá stejně jako odpadky v kontejneru. Mysl je ale dobré používat jen jako nástroj a k tomu dojde přirozeně, začnete-li si uvědomovat, kým vlastně jste. Pravda je až za obsahem mysli a sebeuvědomováním můžete tento obsah vyprázdnit."
• „Ptáte se, jak v běžném životě utišit svou mysl? Stále si buďte vědomi sama sebe a své vlastní existence. Svou pozornost mějte obrácenou částečně do svého nitra a částečně ven, abyste mohli fungovat v projeveném světě. Tím se mysl zastaví sama.“
• „Čemu po většinu času věnujete svoji pozornost? Svým programům, a tak jste svými emocemi, náladami, programy a vším, s čím se právě ztotožňuje. Je však třeba ztotožnit se sám se sebou a to znamená být si vědom sám sebe.“
Marcelko, Romku, děkujeme :o)