Žít srdcem a otevřít se lásce

Žít srdcem a otevřít se lásce

Krásná věta, co mi přišla. Ale pořád se mi hlavou honila otázka, jak na to, jak se otevřít, jak najednou všechno a všechny milovat, takové jací jsou.  Však to každý známe ze svých zkušeností, s někým jsme kamarád na první pohled a někdo nás spíš od sebe svojí energií a chováním odstrkuje a nemáme potřebu se s ním přátelit. Zřejmě je to způsobeno jinou vibrací,  tím, kde se dotyčný člověk, kterého potkáme nachází, co vyznává, co má rád, čím se zabývá, pokud je jeho vibrace podobná té naší, ať už je jakákoliv, tak je nám s tím člověkem mile a příjemně.  Zřejmě to tak je, máme být s těmi se kterými je nám fajn. A co když už s někým jsme partner, kamarád, kolega a nechce se nám ten vztah hned tak zahodit jen proto, že se dotyčný ubírá jiným směrem.  V případě, že toho člověka nechceme ztratit, napadlo mne, že by bylo fajn otevřít srdce a uvědomit si, že i on je na své cestě a tak ho na ní nechat, nechat ho žít, tak jak žije a přijmout ho a milovat takového jaký je. Důležité je to prožít, prožít to srdcem, prožít to celou svojí bytostí, že toho dotyčného beru takového, jaký je. Není to vždy jednoduché mít pocity, myšlenky, chování a řeč v jedné rovině. Kolikrát se nám už všem jistě stalo, že někoho potkáme, usmíváme se na něj, mluvíme milou řeč a v mysli si říkáme to je ale …….. a jdi už pryč, už tě nechci poslouchat nebo ještě třeba i něco horšího. Tak to nefunguje, tak to nejde, to není v souladu s ničím.

Důležité je být pravdivý k sobě i k ostatním. Bylo by fajn si to nejdříve uvědomit sám, ano - toho člověka mám ráda a nechci ho ztratit a nechci se s ním už dohadovat a nechci jít ani proti sobě, když s ním setrvávám nebo se s ním setkávám. Tak nějak si to vzít za své, vždyť on je fajn, má svoje bezvadný názory a myšlenky, snaží se a pak najít a hledat v tom člověku vše dobré, co v něm je a pak už si jen hlídat sebe, svůj vlastní projev, svoje chování, svoje reakce, aby byly v lásce, abychom druhým neubližovali a nepřiváděli je do stavu smutku a zklamání. Však i oni jsou zklamáni z našeho chování. Když každý z nás začne u sebe, naše chování ke druhým bude vlídné, v klidu a v lásce, začnou se dít zázraky, odzkoušela jsem to sama na sobě a opravdu se hodně věcí a skutečností změnilo a mění. Mám z toho obrovskou radost, zkoušejte to i vy, pokud máte zájem, kdykoliv a kdekoliv … doma, v zaměstnání, v obchodech, u lékaře, v úřadech a zjistíte, že to jde. Uvedu jeden příklad, mám malou vnučku, kdykoliv ji vidím, je moje duše zalita láskou, obrovskou něhou, ani to nedovedu popsat, moje srdce hoří, cítím jak mne v hrudi hřeje a jak láska proudí všemi směry z mého srdce ven… na všechny, co jsou kolem ní, do celého vesmíru, to je to otevřené srdce lásce, bezpodmínečné lásce, vždyť moje vnučka si moji lásku nemusela ničím zasloužit, vůbec ji neposuzuji, prostě ji beru takovou, jaká je a jsem šťastná, že přišla k nám a že je pokračovatelkou našeho rodu v ženské linii a ať už bude v životě jakákoliv, budu ji navždy bezpodmínečně milovat, stejně jako svoji dceru… je úžasné cítit lásku ve svém srdci, je úžasné tu lásku předávat dál. Také se mi moc osvědčilo, že když jsem nervózní, že něco nestíhám, tak si řeknu UKLIDNI SE A DĚLEJ TO S LÁSKOU, pak už to nejde dělat rychle a s neláskou a energie se změní.

Začněme všichni u sebe, buďme vlídní, lásku prožívejme srdcem a nikoho neodsuzujme za jeho chování, vždyť každý je na své cestě lásky a pravdy a každý ke svému růstu potřebuje jiné zkušeností.  Největší tajemství je obyčejný každodenní život.

Zdenča