Vděčnost ve 100 letech
Sobotní odpoledne, čas jako stvořený na podzimní výlet. Při procházce z Bílého Koně (fakt se tam pasou hnědo-bílí koně) nedaleko Žižkova stolu jdeme žluto-zeleno-hnědě zbarvenou krajinou k Paletínské kapli u Luže. Po chvíli už cesta vede lesem, potkáváme s manželem houbaře a naše fenka Sára je nadšená, může běhat bez vodítka…, má ráda volnost a svobodu. Kochám se pěknou krajinou, jsem spokojená. Klid, nikde nikdo…
Přicházíme ke zřícenině hradu Košumberk, u prvních domů si prohlížím zahrádky rozzářené bílými a žlutými květy chryzantém a podzimními hvězdnicemi pro změnu modře a fialově svítícími za plotem… Kocháme se tou říjnovou nádherou a pokračujeme dál až ke hradu Košumberk. Z ohrady pod hradem nás pozoruje jelen…
Dojdeme do parku Hamzovy léčebny a mezi stoletými stromy lesoparku pokračujeme v procházce pěkně udržovanou zahradou kolem rehabilitačních pavilonů. Všude jsou vozíčkáři a lidi s berlemi trénují a využívají hezkého říjnového počasí. Návštěvy směřují do kavárny uprostřed parku. Je chladno, svítí sice sluníčko, ale těším se na cokoliv teplého.
Vybírám stolek na slunci, po chvilce si k nám přisedá vkusně oblečený starší pár, odhaduji přes osmdesát let. Paní je krásná, usměvavá, spokojená, směje se milým zvonivým smíchem a je tak sympatická… neodolám a dáváme se do řeči. Jezdí si do lázní odpočinout, při vstupní prohlídce se jí lékařka ptala, co bere na srdce – nic. Co bere na tlak – nic. Lékařka zpozorněla, vyjmenovala další orgány a možné zdravotní potíže, ale paní jí odpověděla: „Já beru jen ráno 3 česneky, jinak nic.“ Pak prozradila, že přítel vedle ní sedící, se letos dožívá 101 let.
Jsem velmi překvapená a ptám se znovu, kolika že let? A to opravdu mluví o pánovi vedle mě sedícím, který si v klidu pije kávu? Prý se paní doktorka divila a přišla se na něho podívat, že ještě nikdy neviděla stoletého člověka. Na rozloučenou jsem se dozvěděla, že už spolu chodí tři roky….
Je mi s těmito vlídnými lidmi tak dobře, že se mi ani nechce rozloučit. Vydáváme se na zpáteční cestu… a mě napadá - až se náš obličej začne plnit vráskami, ať si víc připomínáme, co ještě můžeme, než abychom vzdychali nad tím, co už nemůžeme. Bože, dej nám sílu, abychom to, co přichází přijali v důvěře, ne naříkavě, ale vděčně. Vděčně za vše dobré, co v našem životě bylo, za to, co teď dobré je i za to v co důvěřujeme, že bude navždy dobré…