Naslouchání
Včera mne tak napadlo, proč se dějí různá nedorozumění mezi lidmi. Myslím si, že je to tím, že jeden druhému vůbec nenasloucháme. Někdo nám chce něco sdělit a my místo toho, abychom jej pečlivě vyslechli a zeptali se na to, čemu nerozumíme, nebo na to, co nás nejvíce zajímá, tak okamžitě reagujeme, alespoň já to tak mám. Věřím, že k tomu přispívá i moje znamení střelce. Kdo jste narozeni ve stejném znamení, jistě mi dáte za pravdu. Ještě než je dokončena myšlenka, pusa již se otevírá a slova letí ven, pak mne to kolikrát mrzí, ale už je to venku a nedá se to vrátit. Proto se snažím o rozvahu a naslouchání. V obou dvou případech mám velké rezervy. Stačilo by si to jen uvědomit, říci si vyslechni dotyčného až do konce, zeptej se znovu jak to myslí a co ho k tomu (dané věci, myšlence) vede. Je krásné pochopit druhou bytost, i když si myslím, že to nejde úplně dokonale, protože každý z nás si někdy nechá malý kousek pravdy pro sebe. A možná v tom to je, že vlastně každý z nás myslí nejvíc na sebe. To si pak tak nějak nechceme nebo nedokážeme přiznat, i když to sami moc dobře víme. Říkáme třeba dětem, dobře se uč ať máš samé jedničky, abys to někam dotáhnul, abys mohl studovat dál. A o co nám vlastně ve skutečnosti jde? Zase jen o nás, abychom se mohli pochlubit, jak chytré a šikovné máme dítě, ale co vůbec vlastně chce naše vlastní milované dítě, kolikrát ani nevíme, protože se ho ani nezeptáme a když už se zeptáme, tak pak ani pořádně nenasloucháme tomu, co nám odpoví. Pak dochází k různým třenicím, někdy i k hádkám a to už pak nenasloucháme vůbec, a tak se vlastně vůbec nedozvíme, co má ten druhý opravdu na srdci, co ho trápí, nebo z čeho má radost a co se nám vlastně snaží sdělit. Někdy je to skrytá žádost o pomoc a někdy jen potřebuje vyslechnout a tím si ulevit.
Proto buďme laskaví, zklidněme svoji mysl a naslouchejme jeden druhému do úplného pochopení druhého člověka, s čím k nám vlastně přichází a co chce s námi řešit. V naslouchání je totiž cesta k soudržnosti, lásce a pravdě.
Krásný den Zdenča
