Milujme svoji zemi

Milujme svoji zemi, zemi Českou

Nedá mi to, abych neopsala svoji oblíbenou báseň od Jaroslava Seiferta

Hora Říp

Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.

Jiskřily dálky nad hlavami
jak bledě modré drahokamy.

Jímala závrať při pohledu,
zpívat však o nich nedovedu.

Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,

na nebi mráček běloskvoucí
- přestane srdce chvíli tlouci.

Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.
V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí,

aby je vrazil ve chřtán dračí,
a motýl spěchá po bodláčí;

a jako krůpěj na prstenu
třpytí se drobná kvítka rmenu.

Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,

zpívat i plakat. Maminko má,
jak je to hezké u nás doma!

Báseň je naprosto úžasná, je nadčasová a my na to, abychom milovali svou zemi a vlast, často zapomínáme. Je to naše rodná hrouda a naše životní jistota.  Neměli bychom ji přestat milovat a měli bychom věřit, že se jednou do vedení našeho státu dostanou ti praví, kteří zde vytvoří mírumilovný prostor pro každého. Dejme této myšlence pozitivní energii a věřme, že skončí šarvátky a neshody, a my všichni necháme v klidu a v lásce žít každého druhého, svoje blízké, svoje rodiče, svoje děti, svoje kamarády, spolupracovníky a přátele. Věřme, že přestaneme všem vnucovat svoje názory a pravdy a tím se život naší krásné vlasti změní ku prospěchu nás všech, co tu žijeme a pak si zase budeme moci říct …. Maminko má, jak je to krásné u nás doma….

Já jsem neutuchající optimista a věřím, že brzy všichni pochopíme, že pokud budeme podporovat šarvátky, hádky a boje o moc a budeme obdivovat tzv. celebrity, nikam se nedostaneme. Vše krásné je ukryto v nitru každého z nás, tak se podporujme, podporujme se vzájemně a věřme všichni v lepší, láskyplné zítřky v naší zemi.

Zdenča